Zpět na hlavní stránku

Co jsou to garanční peníze?

V posledních dnech jsme podrobili analýze diskusní fórum praktických lékařů na webu SPL ČR. Zvláště zajímavé bylo čtení příspěvků z roku 2004 až 2006. Určení představitelé vždy absolvují složitá jednání na nejvyšších úrovních, která jsou velmi tvrdá. Jsme přesvědčeni, že i letos dosáhnou kolegové maxima možného. Některé návrhy se zprvu zdají nekonzumovatelné, nakonec ale obě strany dojdou k uspokojivému kompromisu, aby naše vyjednávací týmy mohli všechny síly vrhnout do dohodovacích řízení na příští rok... Navíc každoročně na podzim přichází diskuse o celostátní akci: očkování proti chřipce… Diskutující skupina se s určitými periodickými výpadky jednotlivců prakticky nemění. Z analýzy je patrné, že diskutující lékaři (a zvláště ti, kteří se nazývají lucidními) vidí možné východisko z marasmu, mají odvahu jej pojmenovat a mluvit o něm dostatečně nahlas!

 

Občanské sdružení PRAKTIK.CZ vzniklo v březnu 2007 jako diskusní fórum praktických lékařů v rámci Sdružení praktických lékařů České republiky. Důvodem vzniku sdružení byl pocit z neuspokojivého zastupování zájmů oboru praktického lékařství vedením Sdružení praktických lékařů ČR i Českou lékařskou komorou: Obě tyto organizace nedokázaly zajistit ekonomickou ani personální stabilizaci našeho oboru.

 

Klíčovým problémem českého zdravotnictví je jeho centralistická, direktivní a socialistická organizace. Systém trpí nedostatečnou subsidiaritou. Veškeré dění je řízeno z ministerstva zdravotnictví nezodpovědnými úředníky do posledního detailu. Zásadní subjekty zdravotnictví - pacient, lékař i pojišťovna, jsou vyloučeny z možnosti svobodného ovlivnění systému, což vede ke ztrátě jejich plodné iniciativy a odpovědnosti.

 

Klíčový hráč, pacient, je vyloučen ze hry zcela záměrně. Má povinnost odevzdat svou zdravotní daň a další tok peněz se děje zcela netransparentně. Má právo si vybrat zdravotní pojišťovnu. Ale toto právo se stalo směšným. Ze zákona se nesmí zdravotní pojišťovny lišit, neexistují různé pojišťovací produkty a pacient nepodepisuje individuální pojistnou smlouvu. Má právo si vybrat svého ošetřujícího lékaře, ale tito lékaři jsou stále více omezováni ve svých činnostech, vyšetřování i v léčbě. Navíc v primární péči je již nyní takový nedostatek lékařů, že možnost i smysl tohoto výběru je značně zrelativizován. Samotný pacient ani není motivován ke zdravému, racionálnímu a ekonomickému chování. Nemusí se start o své zdraví. Když je ztratí, musí být léčen zdarma. Snaží se čerpat zdravotní péči podle svých představ co nejvíce, protože žije iluzí, že čím více bude vyšetřován, tím má větší šanci být zdravý. Pacient nemá důvod měnit svoji zdravotní pojišťovnu ani svého ošetřujícího lékaře, protože oba hráči jsou prakticky unifikováni.

 

Praktický lékař je také dušen ve své iniciativě. Každá snaha o sebevzdělání, o zvýšení efektu, intenzity a šetrnosti léčby, každá vstřícnost vůči pacientovi je postihována pojišťovnami nevstřícností a regulačními mechanismy. Lékař je de facto postihován za úspory a je pokutován za práci lege artis. Je pod tlakem svého svědomí. Má pracovat lege artis a přitom nesmí svého pacienta vyšetřovat ani léčit, jak pacient potřebuje. Informace, kdy již lékař překračuje předem stanovené limity, je před ním tajena, což vytváří neustále se utahující ekonomickou smyčku kolem ošetřujícího lékaře v podobě trvalého omezování jeho zdravotní péče. Praktický lékař svému pacientovi hradí jak vyšetření, tak léky, jako pokutu za dobře vykonanou práci.

Na jedné straně je zdravotník omezován v péči o své pacienty a na druhé straně není politická vůle hledat další úspory v systému. Politici již fatálně ovlivňují práci lékaře a na druhé straně jim nevadí zneužívání zdravotní péče samotnými pacienty. Pacienti absolvují nejrůznější zbytečná vyšetření, nezřídka se dělají duplicitně a chybí politická vůle pro šetrnost sytému. Skutečná racionalizace vyšetřování a zdravotní péče vůbec není v kurzu. Náš zdravotní systém si s tímto jednoduchým problémem nedokáže racionálně poradit. Vidíme naprostý nezájem na straně politiků včetně managementů zdravotních pojišťoven.

 

Díky omezování lékařů regulačními mechanismy a díky hecování našich pacientů některými politiky k maximálnímu čerpání zdravotní péče dochází ke každodenním konfliktům. Pacient se stává, místo ekonomického přínosu pro svého ošetřujícího lékaře, jeho ekonomickým rizikem. Každé navýšení objemu zdravotní péče již nehradí zdravotní pojišťovna, ale díky regulačním mechanismům „poskytovatel“. A tak je plně léčen lege artis jen některý pacient. Pacient, který má protekci nebo pacient, který ošetřujícímu lékaři „vynahradí“ poškození nelegálními penězi. Dochází k porušení vztahu důvěry mezi pacientem a jeho lékaře. Pacient vyhledává léčitele nebo další lékaře, protože ví, že léčení lege artis je narušeno a nemá záruku řádného postupu. A tak regulační mechanismy místo k úsporám vedou v konečném důsledku k dalšímu prodražení zdravotní péče.

 

Dalším hráčem jsou zdravotní pojišťovny. V naději na instalaci normálního, přirozeného zdravotnictví bylo zřízeno více zdravotních pojišťoven. Ale byly jim vzaty pravomoci stát se skutečnými zdravotními pojišťovnami s různými pojišťovacími produkty. Tím se ze zdravotních pojišťoven staly prosté přerozdělovny naší zdravotní daně. To vše je nelogické, protože socialistické zdravotnictví ve skutečnosti potřebuje jen jediného redistributora naší zdravotní daně, jinak jde jen o zvýšení celkových provozních nákladů.

Stát zdravotním pojišťovnám zákonnou cestou znemožnil fungování jako normální pojišťovny s rozdílnými pojišťovacími produkty a řídí jejich chod do posledního haléře. Toto vede k naprosté pasivitě, ke ztrátě iniciativy a odpovědnosti. Pokud ministerstvo zdravotnictví nastaví VZP vyšší výdaje než příjmy, musí to dorovnat penězi ze státního rozpočtu a VZP pro naprostou lhostejnost neprotestuje.

 

Prostě jedinou možnou cestou je pokladenský systém, který aktuálně OS Praktik.cz propaguje jako tzv. „systém vkládání garančních peněz“.

 

Co jsou to „garanční“ peníze?

Současný systém funguje s velikými ztrátami, nejen u nás, ale i v celé Evropě. Jak zabránit zneužívání systému pacienty, lékaři, pojišťovnami, nemocnicemi, ministerskými úředníky, politiky...? Všichni svorně rozkrádají  peníze vložené do našeho zdraví. Mnozí de facto a těm, co to nedokáži, připusťme in potentia. A navíc právě především pro praktické lékaře peníze nejsou. Co s tím?

Garanční peníze jsou právě řešením tohoto oříšku.

Na financování celého zdravotnictví pokladenským způsobem nemá nikdo z nás. Nemocniční péči v tomto režimu by prakticky nikdo nezaplatil. Proto přes veškerý možný přínos nelze financovat nemocniční péči pokladenským systémem. Ale tuto péči si mohou celkem dobře ohlídat zdravotní pojišťovny, pokud na to budou mít zákonné možnosti.

Naopak celá ambulantní medicína již může být financována obráceně, protože na to většina z nás má. Pacient přijde k lékaři, zaplatí za své ošetření, dostane potvrzení od svého ošetřujícího lékaře, kolik to stálo, to předloží u své zdravotní pojišťovny, která mu to proplatí v podílu domluveném v uzavřené individuální smlouvě. Podle výše propláceného podílu bude i výše pojištění.

Tyto peníze nazýváme garanční, protože jde

1.       o dočasné vkládání peněz pacienta

2.       tyto vložené peníze garantují přirozený, efektivní a ekonomický chod zdravotnictví.

Garanční peníze především limitují

Vkládáním garančních peněz dojde k zprůhlednění toku peněz v ambulantní sféře a na takovémto typu „pokladenském systému“ by vydělaly všechny zúčastněné subjekty. Lékaři by menší platby (do 1000 Kč?) dostávali hned v ordinaci proti potvrzeni. Větší částky by vyřizovali fakturou nemocnému, který by ji předal na pobočku své zdravotní pojišťovny. Ta by platbu provedla v souladu s obchodním zákoníkem, tzn. do 14 dnů. Občan by měl konečně jasno o cenách výkonů ve zdravotnictví a na co si mohou připlatit. Zavrhovali by socialistický systém zdravotnictví, který je nutí k nedůstojnému chováni v ordinacích a dosahování svých požadavků na poskytnuti nedostatkových zdravotnických služeb finančními částkami, kamuflovanými jako sponzorské dary či dokonce přímo ve formě úplatků klasických.

Některé koncepční myšlenky z představené reformy ministra dr.Julínka vnímáme jako nakročení správným směrem. Otázka je, nejsme-li na Jižním pólu. Tam vedou všechny cesty na sever…

Jako první krok každého z nás, je potřeba disciplinovaně přijmout doporučení vedení SPL ČR a nepodepisovat žádné smlouvy se zdravotními pojišťovnami na rok 2008!

Námitka:           Naši občané již příliš zabředli do bahna korupce a protekce a příliš se již přizpůsobili, a že tedy i tyto limitace dokáží obejít...

Protiargument:  Je-li tomu tak, pak to přinese tu výhodu, že ambulantní lékař bude mít zaplaceno bez ohledu na to, kolik peněz je rozkradeno. Na luxus léčby již nebude doplácet ošetřující lékař, ale pacient.

Námitka:           Na ambulantní péči odborníků většina z nás nemá peníze.

Protiargument:  Dobrá. Nechť se tento systém s vkládáním garančních peněz týká alespoň klinických vyšetření specialistů a vyšetření a ošetření u praktických lékařů. V tom případě musí být gatekeeping direktivní, protože budou-li v pokladenském systému chybět specialisti, gatekeeping přirozenou cestou se nedosáhne.

Námitka:           Žádná politická reprezentace nezatíží nemocné spoluobčany (rozumějme voliče) větší starostí (mám peníze?, musím jet na pojišťovnu...)

Protiargument:  Ano, jde o politickou vůli a odvahu a zvláště pak o umění přesvědčit občany, že to, co se jim jeví momentálně negativně, přinese jim v budoucnu výrazná pozitiva v záruce kvality a dostupnosti celého spektra zdravotní péče.

Námitka:           Klesne počet ošetřených pacientů čímž v prvé fázi klesnou tržby lékařům a není jasné, zda uspořené peníze skončí u lékařů či v přístrojích, nových kapacitách či lécích. Není tedy zřejmé, zda pokles nebude definitivní.

Protiargument:  Pokles počtu ošetřených je žádoucí. Je poukazováno na vysoký počet kontaktů nemocný - lékař. K poklesu tržeb by dojit nemělo, protože s poklesem počtu výkonů by se měla narovnat cena zdravotních výkonů a stát se reálnou. Přímo vkládané peníze by se neměly nikde ztratit, to je ve vlastním zájmu pacientů. Dohlédnout mohou např. prostřednictvím svých organizací.

Námitka:           Stoupne procento těch, kteří nezaplatí a lékař je přesto musí ošetřit.

Protiargument:  Je otázkou, zda objem péče neuhrazené nemocnými, by nebyl srovnatelný se současným objemem péče, řádně provedené a vykázané, leč zdravotními pojišťovnami, v důsledku uplatnění regulací, restrikcí a limitů stejně nezaplacené Mnohdy ZZ již ani ZP všechnu provedenou péči cíleně nevykazuje. Otázka neplacení provedených služeb není jen problémem lékařů, ale i ostatních servisních organizaci. Např. Dopravní Podnik hl.m. Prahy úspěšně vymáhá pohledávky ve výši několika desetikorun a pro právníky jde o velmi lukrativní zakázku.

Námitka:           Lékaři se budou s lidmi hádat o peníze. Budou se objevovat reakce typu: ''to je nějaký drahý'', „to jste mi neudělal“, „vždyť to mělo trvat půl hodiny a vy jste u mne strávil jen 10 minut...“ Lékaři to neumí a i dnes si často neřeknou ani o to na co mají zákonný nárok.

Protiargument.  Lékaři se s lidmi nebudou hádat o peníze, tak jako se nemusí dohadovat např. opraváři aut či jiní řemeslníci. Ano, lékaři by byli nuceni v mnohem větší míře nemocným vysvětlovat, proč je pro ně to či ono vyšetření či zákrok nezbytné, ale to je ku prospěchu všech zúčastněných. Momentálně se tak ve valné většině případů neděje a pacient je nezřídka jen pasivním objektem poskytování i takové zdravotní péče, kterou nepotřebuje nebo dokonce ani nepožaduje. Ubylo by též ''mistrů ostré tužky'', kteří dojí systém a ostatním kazí reputaci.

Námitka:           Pojišťovny musí zřídit dost rozsáhlá ''klientská'' oddělení, což je velice finančně náročné.

Protiargument.  Co by si k vyřizování pohledávek nemocných musely zřídit ZP by nás nemuselo zajímat. Stejně tak, jako nikoho nezajímalo, jakými prostředky a za kolik budeme my zajišťovat vykazování svých výkonů pojišťovnám. Tzv. revizní lékaři ZP by jen asi museli začít opravdu odborně pracovat.

Námitka:           Zvýší se zatížení sféry, která pokladenským systémem fungovat nemůže - záchranka, akutní příjmy nemocnic atp. Lidé totiž budou vyhledávat ''bezplatné'' služby

Protiargument:  Záchranná služba, urgentní a příjmové ambulance nemocnic by v rámci akutní a neodkladné péče působily v režimu povinného, státem garantovaného a sankcemi vymahatelného pojištění. Výkony by tato zařízení vykazovala zdravotním pojišťovnám, které by tuto péči byly povinny neodkladně proplácet, patřičně revidovat, za zneužívání těchto služeb případně pojištěnce i postihovat (např. systémem malus – bonus)

Námitka:    Chybí základní legislativa, chybí alespoň jedna skutečná pojišťovna. Revoluční přechod s dodatečnou legislativou by byl hodně bolestivý pro lidi, protože pojišťovny tuto péči nesmí lidem proplácet.

Protiargument:  To je argument těch, co si nepřejí změny žádné, nebo jen kosmetické. Revoluční změny charakterizuje nepřipravenost legislativy na nové prostředí. Demografické studie potvrzují, že lékaři primární péče nejsou. Občané zdravotní péči potřebují a nemají jinou možnost, než hledat svého zdravotníka a stát i pojišťovny dokáží zareagovat velmi rychle. Již nyní péči poskytnutou v EU pokladenským systémem naše pojišťovny umí proplácet.

 


Zpět na hlavní stránku