Zpět na hlavní stránku

Proč se nám reforma zdravotnictví nedaří?

Nehledejme žádné složitosti a podívejme se na to obyčejným, selským rozumem. Asi každý normálně myslící člověk bude se mnou souhlasit, že je nutné vycházet z občanské důstojnosti lékaře i pacienta. Její podstatou je svoboda lékaře i svoboda pacienta. Svoboda lékaře tkví v tom, že smí svobodně léčit své pacienty podle svého medicínského přesvědčení. A svoboda pacienta leží v tom, že se smí rozhodnout, jak se chce či nechce léčit. Limitem svobody lékaře je, že jeho činnost musí směřovat ke zdraví pacienta. V tom byl vychováván a v tom je jeho poslání. A limit svobody pacienta je v riziku ohrožení ostatních občanů svou nemocí.

Nic z toho není předmětem uvažování našich politiků. Naši politici z obou politických stran, ODS i ČSSD, se soustřeďují na jediné: Jak rozdělit peníze vybrané na zdravotní dani. A zde se liší ve svém přístupu k problému.

Socialisté vidí největší šetrnost v přerozdělovacím systému, který zde byl před Listopadem 1989. Zdravotnictví bylo zadarmo a bylo zdánlivě dostupné. Dnes již jsme pozapomněli, že jeho kvalita byla zachována pro skrytou nedostupnost. Nejviditelněji byly limitovány kardiologické operace a léčba ledvinového selhání, ale ve skutečnosti se limitace týkaly všech oborů. Proto také existovalo dvojí zdravotnictví. Na každém okrese existovali zvláštní straničtí lékaři, kteří měli lepší přístup ke špičkové medicíně.

Distribuce peněz do zdravotnictví byla řízena centrálně přímo ze státního rozpočtu. Nikdo z občanů neměl možnost rozhodovat o jejich distribuci ani o své léčbě. To je dnes v podstatě zachováno. Dnes se vybere zdravotní daň a uloží se netransparentně, rizikově kolektivisticky ve zdravotních pojišťovnách, které provádějí jejich redistribuci dle politiků a pod přímým dohledem politiků v jejich radách.

Řešení úspor ve zdravotnictví vidí sociální demokraté ve stažení těchto netransparentně uložených peněz na jedinou hromadu s politickým řízením její redistribuce, pod politickým dohledem a nedostatek finančních prostředků řeší dosýpáním ze státního rozpočtu. Lékaři dostanou, co jim bude určeno bez ohledu na náklady jejich ordinací (tak jak je to dosud), a pacienti budou moci čerpat zadarmo veškerou moderní zdravotní péči zdánlivě bez omezení. Omezení této péče bude dáno únosností nedostatečného zaplacení lékařů. Čím více totiž pacienti vyberou, tím méně dostanou lékaři zaplaceno.

Občanští demokraté řeší úspornost systému přes zdravotní pojišťovny, které mají připravit své programy šetření. V praxi jde o to, že si pojišťovny uloupnou z vybraných peněz další finanční prostředky na tyto programy a jejich sledování, a co zbude, dostanou pacienti na svoji léčbu a lékaři na svoji zdravotní péči. Systém „čím více pacienti vyčerpají, tím méně lékaři dostanou“ bude stejný. Občanští demokraté doufají, že ze současných finančních ztrát v systému ve výši 30-50 miliard korun, většinu do systému dostanou zpět. Občanští demokraté by měli pravdu, pokud by se peníze převážně ztrácely prostřednictvím pacientů a lékařů.

Z pohledu lékařů jsou tedy oba přístupy, jak ODS tak i ČSSD, prakticky identické. Pacient i lékař jsou stejně limitováni. Zdravotní péče je z hlediska pacientů se skrytou nedostupností a z hlediska lékařů jejich odměna odvisí od spotřeby finančních prostředků pacienty a od stávkové aktivity lékařů. Navíc obě politické strany postupují bez ohledu na skutečné potřeby lékařů a skutečná potřeba pacientů se teprve začala řešit.

Nemám důvod si myslet, že v socialistickém systému financování zdravotnictví podle ČSSD i v pseudopravicově změněném systému dle ODS dojde k úsporám těch ztrácejících se 30-50 miliard korun. Sociální demokraté chtějí ztráty z našich peněz na naše zdraví kompenzovat přes státní rozpočet a občanští demokraté chtějí tyto ztráty kompenzovat méně skrytě, tedy přímo. Obojí systém je pro pacienty příliš drahý.

Každý svobodně, neideologicky myslící člověk si uvědomuje, že ztráty z našich peněz může omezit jen sám pacient tím, že osobně bude rozhodovat o tom, který lékař mu za zaplacení stojí a který nikoliv. To je možné jen v jakési formě připomínající pokladenský systém. Pacient požádá lékaře o ošetření, zvolený lékař ošetří a zdravotní pojišťovna tento vztah jen jistí. Tedy neřídí ho, ale pouze jistí. Pokud pojišťovna tento vztah řídí, pacient nemůže dostat péči, kterou by chtěl, a lékař nemůže dostat zaplaceno podle svých nákladů, protože dostává jen to, co na něho zbude. K tomu však potřebuje mít individuální smlouvu s pojišťovnou pacient, který ji uzavírá na optimální péči, a nikoliv jeho ošetřující lékař, který ji musí uzavírat na omezování této péče.

Z toho plyne, že jedině forma proplácení zdravotní péče přímo pacientem, nebo alespoň jím osobně garantované proplacení, může vést ke skutečným úsporám pacienta. Úspory dle sociálních demokratů i občanských demokratů jsou jen virtuálními úsporami, které stejně musí pacient zaplatit buď přes státní rozpočet nebo přímo. Smutné je, že ani sociální demokraté ani občanští demokraté nedostatečně spolupracují s lékaři, že nedělají reformu s ohledem na potřeby lékařů a potřeby pacientů. Smutné je i to, že strana deklarující se jako pravicová neřeší vztahy ve zdravotnictví z hlediska pravicových, přirozených vztahů, které jsou vždy pro občany nejlevnější.

MUDr. Bohumír Šimek

Zpět na hlavní stránku